Návštěva kamarádky, a statku
Statek a kamarádka, avšak né taková idilka, jaká se zdá!!
Před pár dny, myslím,že to byl čtvrtek, jsme se s jednou kamarádkou z Benátek dohodli, že se sejdeme a půjdeme na statek, který je u nich na vesnici.Ona se tam jen tak nezávazně o koně stará, a tak tam má volný přístup.Řekli jsme si,jelikož to jsou tak tři kilometry, že pojedeme na kolech.A tak jsme vyjeli.Asi tak po deseti minutách cesty, jsme se obě zmoženy setkali asi tak v půli cesty.Když jsme dorazili do Benátek, dozvěděla jsem se nečekanou zprávu.Byla jedna hodina a kamarádka mi zdědila, že se s kamarádkou ze statku smluvila na půl pátou.No, tak jsme se vypravily k nim.Mají spoustu psů , koček a koz.No a do toho ještě přestavují.Ale á mám moc ráda zvířata, a tak mi to nevadí.u nás máme také dosti velký zvěřinec. Chvíly jsme u nich pobily, spolu s jejím bratránkem a babičkou. když uplynula jedna hodina, dozvěděla ksem se další nečekanou zprávu.Měli jsme se sebrat a jít na nedalekou zahradu shrabávat seno. Bylo zrovna největší vedro v celém měsíci.Jedinýden parna a my museli obracet seno.Tím to ale nekončí. Po hodině bez přestávky mučivé práce a horkého slunce jsme se od kamarádčiny babičky dozvěděli, že ho ten den, budeme emuset ještě sklízet.Traktůrek se na zahradu nevejde, a tak musí jít všechno růčo.Shrabávat-to jse měli na práci já a kamarádka- nandavat na kárku, vozit ze zahrady k nim domů , vykládat a zase dokola.už byly čtyři a my jsme měli ještě skoro celou zahradupřed ssebou. mn, vypadalo to, že se na statek ani nedostaneme.A to jsme měli v plánu, naučit se jezdit na koni bez sedla.Přemítalo se mi v hlavě, že by to po takové práci ani mé svaly nevydrželi se držet v sedle, natož na holém, koňském hřbetě.Ale co.Když makat, tak makat.Jen podotýkám, že jsem o tomto nečekaném sledu událostí neměla-až na ten statek- ani potuchy.No, měli jsme ještě půl zahrady před ssebou, ne-li víc a už bylo za pět minut pět. Vysvobodil nás až kamarádčin dědeček ,který řekl že můžeme odejít.Na něj to bylo asi také moc, takto se lopotit, v takovém vedru.Sbalili jsme si saky paky, nasedli na kola a z posledních sil jeli na statek. Tam jsme šli ihnd do stáje, kde už v boxu jedna (žena)- 26let připravovala našeho zkušebního koníka Esbeatha.-Chudák kůň. Ve stáji bylo ještě několik koní,, ty, co znám, byly pouze Vacron-ten má pouze jedno oko, Divoch a šampion, kterého zrovna ten den přivezli,Klaudius. Když už byl Esbeath připraven, měl pouze uzdění a podbřišek,no a ještě dečku, aby ho to tak nebolelo, šli jsme do výběhu.Nejdříve jela ta žena,pak já, a nakonec kamarádka.bylo to moc krásné sedět n koni bez sedla.Ale více jak do pracovního klusu jsem se nedostala.Jsem teprve začátečník, a tak jsem šťastná i za toto.Esbeath byl úžasný, hodně trpělivý.Jako kůň na endurační ježdění.Ale někdy zlobil tím, že se nechtěl vůbec rozjet.No, v tom vedru, ve kterém jel, to nebylo snadné.Já měla hroznou žízeň.Takjsem tam okusovala ,,Ptačí,, třešně.To jsu takové ty maličké třešně-pecka obalené slupkou.Ale chutnali mi.Pak přišla ta žena, chvíly je kroutila hlavou, ale jak je ochutnala, už se od stromu neodtrhla.Totéž i kamarádčin bratránek a nakonec i kamarádka. pak Esbeatha procvičila na kavaletách,vykrokovala ho a šli jsme ho ustájit.Teď bylo vše na mě.Naučila jsem se čistit kopyta, vysušit koně a vyhřebelcovat.Byl to -až na první část, tak do pěti hodin-krásný den.Pak jsme nasedli na kola, kamarádka mě jela vyprovodit a jela jsem domů.Nutno říci, že mi bylo hrozné vedro a byla jsem dehydratovaná.Doma jsem pak zjistila, že mám úpal.Ale stálo to za to.